Devátá hodina sobotního rána odbyla a my vyrazili na pěší výlet po našem okolí. Tentokráte jsme vybrali cestu do Libomyšle, protože tímto směrem nás nohy toulavé ještě nezavedly.
První zastávkou na naší cestě byl Borek. Cesta vede po naučné stezce Koněpruské jeskyně – Borek, jedno ze zastavení je i u našeho zámku a poslední je na Borku u zvonice. Nezapomněli jsme navštívit hřbitov a zapálit svíčku našim zesnulým kamarádům.
Pokračovali jsme cestou k Želkovicům, za kterými se zelenal les Housina. V Želkovicích jsme obdivovali nejprve malý rybníček s vodníkem a plot s hrnky na dušičky a za ním hezky upravenou chalupu a zahrádku, jakou známe z knih od malíře Josefa Lady. Pak jsme zastavili u Želkovického rybníka, kde jsme při malém občerstvení pozorovali pasoucí se koně.
Cesta nám pokračovala po silnici dál na západ a za druhou zatáčkou už začínaly ohrady, kde jsme se těšili na stádo daňků, pštrosy a klokana. Dnes však bylo větrné počasí, tak se asi schovali do blízkého lesa. V dalších ohradách, které lemují silnici po obou stranách, se spokojeně pásli koně. Když jsme se blížili k obci Libomyšl, další zastávkou byl nenápadný kopec – tvrziště Hrádek. Na vrchol jsme si netroufli, výstup by byl obtížný přes vysokou trávu a keře. Po dvouhodinové chůzi jsme dosáhli cíle, neboť jsme se ocitli na návsi obce. Samozřejmě nám vyhládlo a cestou kolem řeky Litavky jsme doputovali k restauraci. Každý si objednal oběd dle své chuti, vynikající oběd zapil oblíbeným mokem a závěrečnou tečkou byla káva.
Posilněni jsme vyrazili k domovu. Tentokráte jinou cestou, mezi ohrady k lesu Španělka. Příroda nám připomněla básně, které jsme se učili na základní škole. V dáli se proběhlo stádo srnek a na louce se majestátně vztyčil nádherný jelen. Když jsme vyšli z lesíka, cesta vedla přes Višňovku, kde bylo odpočívadlo pro turisty. Odtud byl úchvatný pohled na celé Brdy. Cesta mezi poli nás dovedla na kraj obce Málkov, kde jsme opět obdivovali desítky hrnků, džbánků a keramiky na dřevěném plotě. Z Málkova jsme se přes louky vrátili zpět na Borek a po známé cestě domů jsme na opačné straně viděli naše známé Čertovy schody. Z vršku cesta rychle uběhla a byli jsme u brány zámku, kde jsme si na závěr našeho putování zazpívali i zatleskali.